Za co být jako hráč vděčný?

1. Přátelé (virtuální)

Zní to tak trochu jako klišé, ale abychom to dále rozvedli – celých 499 lidí z 500, které potkáte, jsou obvykle dokonalí magoři, blázni a pitomci. A ve hrách se tyto počty ještě více koncentrují, jako by si zde blázni dávali sraz. Během let hraní tak jste vystaveni doslova desítkám tisíc všelijakých lidí, z nichž si opravdu chcete pamatovat jen nemalou sestavu, no a z těch se chcete opět sejít a vidět s opravdu jen pár kousky. Skutečné přátelství, reálné i virtuální, vzniká tehdy, když to nejméně čekáte – osoba, u které byste to nikdy nečekali vám kryje záda, rozdělí se o poslední potion nebo tak něco. Když se někdo rozdělí o pár šípů a ty vystřelí vaším směrem, to se samozřejmě nepočítá... Buďme tedy vděčni za těch pár skvělých lidí.

2. Útěky jinam

Jelikož spoustu hráčů zraňuje špinavost moderního světa a života na jejich citlivé duši, tráví raději většinu času někde, kde mají šanci něco změnit nebo dokázat věci podle svého gusta. Ale většina lidí zůstane jen u her – asi jen málokterý doktor s 20 lety praxe vše zahodí jen proto, aby se stal uměleckým kovářem. Hrdina za obrazovkou má sice vyšší postavu než vy, více svalů, vypadá jako Robert Redford říznutý Charlesem Bronsonem a Davidem Copperfieldem k tomu, o to ale určitě nejde většině hráčů v první řadě. Jsou jistě ve hře kvůli jejímu obsahu a nikoliv proto, aby se natřásali před virtuálním zrcadlem. Zde buďme pro změnu vděčni za odskoky z reality, který nám hry nabízejí.

3. Násilí bez následků

Jestliže dostanete tzv. „do řepy“ v realitě, obvykle se to neobejde bez 12 týdnů na kladce, operace páteře, redukce zubní sbírky o nějakých 5-6 kousků, o a pošramoceném egu ani nemluvě. Ve hře do sebe hodíte pár potionů, proložíte to sleepem, castnete patřičný spell nebo vás někdo za drobný peníz vyhealuje. Realita a zábavnost jsou zkrátka 2 zcela rozdílné věci.

4. Nejsou hry reálné

Jednou z nejdůležitějších věcí za kterou být u MMO (a nejen těch samozřejmě) vděčný, je i ten fakt, že tyto hry nejsou 100 % reálné. Kdyby totiž byly, byla by to nuda, jelikož by v podstatě šlo o další život, který byste museli žít vedle toho svého. Představte si třeba takového barbara – přehnal to v Sudenlandském Šenku s trpasličím pivem a teď na něj uprostřed bitvy se skřety přišlo velké nutkání na WC... Co teď? Utrpět postih na fame za močení uprotřed bojiště a k tom ještě riskovat, že vás někdo zraní na takto citlivé partii – vpravdě problémy hodné hrdiny! Hry hnané skutečně do extrému by po vás také klidně mohly chtít, abyste za postavu dýchali nějakou klávesou apod.

5. Skutečná identita tajemstvím

Nikdy nevíte, kdo je za tím či oním avatarem. Obecně ale platí toto pravidlo: mužští avataři jsou muži, ženští avataři jsou také muži a děti jsou agenti FBI.

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.