6 hrdinských skutků umožněných jen díky hraní

1. Online hráč zachránil život cizinci

V diskuzích o hrách a to i těch MMO typu se obvykle příliš nerozebírá a nebere jako klad, že tyto hry často svádí lidi dohromady. A díky moderním technologiím můžeme s ostatními dokonce i mluvit skrze videochat nebo si jen tak psát. Je pravdou, že konverzace se bude točit spíše v rovině praktické herní, nežli té poznávací, i tak to ale jakýsi kontakt je...


Mezi bandou hulvátů se ale najde i řada srdeční komoru zahřívajících historek. Když se třeba jistý kanadský teenager dozvěděl od jakéhosi mladého autisty o jeho dlouhodobé depresi a sklonům k sebevraždě, sice nevěděl, kdo je na druhé straně, ale ani to jej neodradilo. Zkontaktoval polici a místní odborník to dítěti skrze Xbox Live rozmluvil. A ta nejlepší a nejdůležitější část - když dorazil doktor za rodiči dítěte v Texasu, ti ani netušili, že je tu nějaký problém. Ke svěření a akci bylo třeba 14letého hráče sedícího 2 tisíc km od něj, který i přes tuto dálku viděl více, než rodiče!

Další pěknou historikou je ta týkající se Roberta Chamberse, který z kontaktu s online cizinci také vyšel jasně ziskově. Seděl si tak jednou doma, hrál browservoou strategii Evony a v tom začalo v jeho domě hořet. Díky své svalové atrofii ale nebyl schopen ani zvednout telefon, takže se musel obrátit na lidi, se kterými hrál online. Dal jim adresu a skutečně. Jeho kolegové přivolali pomoc a zachránili postiženého v minutě poslední.

2. Kluk zachránil život díky svému FPS lékařskému tréninku

Ačkoliv se anti-hráči dívají na FPS jako na tréninkový simulátor budoucích šílenců a vrahounů, jaksi zapomínají, že mise, které zde hráči plní, jsou takřka bez výjimky pozitivního rázu - zabránit nacistům ve vývoji zbraně, zabít známého teroristu, zachránit rukojmí atd. Mezi akčními hrami ale nejsou jen ty, kde se záchrana děje hozením medikitu do dutiny ústní, ale je k tomu potřeba něco více. Třeba taková America's Army...


Jistý Paxton Galvanek byl průměrným hráčem America's Army a jednou si tak jel po dálnici v Severní Karolíně, když v tom se začaly dít strašné věci. Řidič SUV naproti němu ztratil kontrolu nad vozidlem, to se převrátilo a začalo chrlit dým. Navzdory faktu, že Paxton Galvanek zní spíše jako jméno Bondova šíleného protivníka, se tento muž hned vydal za záchranou řidiče.

Ještě musíme zmínit jeden drobný detail: Paxton Galvanek neměl nastudovaný žádný lékařský, vojenský lékařský nebo podobný kurz. Měl ale desítky hodin tréninku jako Medik v America's Army! Tato hra není známa jen ultra-mega realistickými zbraněmi, ale také obsahuje medikální část, která si nezadá s reálným kurzem - žádné “přijděte k postavě s medikitem a stiskněte H!”....

Galvanek vyrazil za převráceným SUV a bezpečně odsud vytáhl zraněného pilota ven. Všiml si, že ten přišel o dva prsty a silně krvácí. Vzpomněl si na svůj “lékařský” výcvik, použil kus látky jako škrtidlo a pak řekl řidiči, ať drží ruku vysoko nad hlavou, aby zabránil dalším ztrátím krve. Dotyčný pilot si v té chvíli jistě říkal, že musel mít ale opravdu štěstí s velkým “Š”, že se vyboural 10 metrů od doktora... V rychlosti zkontroloval i ostatní zranění a až na jedno škrábnutí na hlavě to nevypadalo až tak zle, takže už jen vyčkal na opravdového doktora.

Abychom to shrnuli - Paxton Galvanek zachránil tomuto muži život jedině díky tomu, že tak čato seděl nad America's Army. Kdyby místo toho chodil diskutovat do klubu čtenářů nebo sbíral známky, velmi pravděpodobně by dotyčný vykrvácel...

3. Dítě zahnalo losa díky World of Warcraft

Celých 95 % věcí, které ve hře průměrný člověk dělá jsou jeho fantazie, kterých by se v realitě nikdy nedopustil, jelikož by na ně prostě neměl z řady důvodů - nemá 200 kg svalů, neumí kouzlit atd. Věda ještě nepokročila tak daleko, abychom mohli vrhat firebally ze zápěstí, ale 12letý norský kluk ukázal, že i hry nás mohou naučit, jak se ubránit útočníkovi a to opravdu a přímo i v kruté realitě.


Hans a jeho 10letá sestra šli zrovna do školy, když si jakýsi procházející los všiml, že má vetřelce na “svém” území. Parohatá kreatura měla jasno a rozhodla se zaútočit. Potom se to stalo - tak nějak automaticky se Hans přepnul do Super Big Brother EX režimu a zachránil život své sestře i sobě a to za použití skillů naučených ve World of Warcraft!

Malá sestra měla opět vlastně štěstí, že Hans tak rád trávil čas nad WoW namísto šachů třeba. Jak známo, klíčová strategie proti mocným monstrům zde je (a potažmo i ve free-to-play klonech a klonech klonů) je dobře zvládnout nepřátelské aggro. Tedy, zajistit, aby slabší členové družiny byli z dosahu jeho útoků. Hans tedy odlákal losa od sestry na sebe a skutečně to zabralo, s jedním malým problémem - los se řítil na 12letého kluka plnou rychlostí.

To je obvykle část, kdy by průměrnému dospělci povolil řitní svěrač a divák z rodiny by začal přemýšlet, kde je nejbližší pohřební služba. Ale Hans to zvládl na jedničku. Když jej los srazil hlavou k zemi ranou do zad, došlo mu, že je ideální čas na skill, který se ve WoW naučil na 30. levelu: předstírej smrt! Hans tedy zahrál zdechlinu natolik přesvědčivě, že los po několikerém očichání odkráčel za svými jinými losími věcmi...

Místní tisk z něj udělal hrdinu, ale Hans zůstal skromný i poté - když se jej zástupci tisku ptali, zda měl počas střetnutí strach, jen řekl: “Vyšlo to dobře”. Máme neodbytné podezření, že z tohoto člověka bude ve 30 letech skutečný Beastmaster!

4. Zkoumání vesmíru hrou

Studie ukazují, že drtivá většina moderních PC se jen tak poflakuje a nevyužije svůj výkon jindy, nežli při zábavě všech forem. Jednou z věcí tak populárních mezi hráči, se stává v poslední době také systém tzv. achievementů, které mají dokázat ostatním lidem z herní komunity něco v duchu: “To koukáte, jak to s hrou umím a kolik mám času!” Vědce ale napadlo, proč nevyužít těchto hodin trávených ničím nějak konstruktivně? Třeba ke hledání nových planet ve vesmíru...


Vědci z Oxfordu a Yale naprogramovali browserovou hru Planet Hunters, kde se hráč dívá na počítačová data znázorňující hvězdný světelný výkon. A poté studuje a zaznamenává, jetliže je zde nějaký posun ve světlosti, jelikož to znamená, že s největší pravděpodobností přes hvězdu přešla planeta, čímž způsobila pokles v jasu + sebe prozradila Zemi někde daleko na druhé straně vesmíru.

Když tedy hráč zjistí, že někde došlo k zakolísání, poznačí si kde a odešle to do astronomické laboratoře, kde astronom s obřím teleskopem a počítačem zjistí, jestli je to skutečně planeta. A pokud je, dostane hráč potvrzení o jejím nálezu a tedy skvělou možnost, jak se pochlubit svým známým. Kdo dnes totiž může říct, že našel někde planetu?

Vědci odhadli hráčskou psychiku skutečně perfektně - za pouhý první měsíc našli rovnou 2 potenciální planety! Vypadá to, že motivace být navždy spojen s objevem nové planety, byla pro hráče přesně to pravé. Nakonec, přinutit hráče, aby chvíli nehrál, ale desítky hodin zíral na tečky, to je docela těžký úděl...

5. Hry pomáhají pacientům po mrtvici

Hraní her má pár nepříjemných rizik. Tak třeba obezita, jenž je zase hlavním faktorem v řadě lidských nemocí. Při správné aplikaci se ale dají proti nemocem také použít.


Vzpamatovat se z těžké mrtvice je dlouhá, náročná noční můra. Často to trvá roky a člověk se při tom musí učit věci stále znovu jako novorozenec. A jelikož se podobné věci nejsnáze učí něčím, co člověka aspoň trochu baví, dostává zde prostor řada her.

Podívejme se na nějaká tvrdá data: pacienti zasažení mrtvicí, kteří hráli na Nintendo Wii nebo Sony PlayStation, dosáhlli 5x častěji zlepšení svých motorických funkcí v porovnání s osobami, jenž byly léčeny klasickou cestou. Hlavním důvodem pro to je, že hraní her provádí zároveň stimulaci fyzickou i duševní. Důležitým faktorem je také to, že na rozdíl od nějaké primitivní reálné postřehové hry, podmínky ve hře na PC jsou pokaždé jiné a tedy nutí mysl více a lépe se adaptovat a cvičit.

6. Videohry vytváří rasu mistrů chirurgů

Tony Hansberry má 14 let a jak je v jeho věku obvyklé, netráví už 10 let na lékařské koleji, ale sedí před svým Xboxem a hraje jako o život. Ale na rozdíl od průměrného hráče se Tonymu podařilo využít své herní skilly k posunutí lékařské vědy.


Začalo to vše tak, že si Hansberry zvolil pro svůj vědecký školní projekt vytvoření nové procedury používané k zašívání pacientů po operaci. Podobná zařízení pro automatické zašití se sice již objevila (třeba pro pacientky po hysterektomii), ale nefungovaly spolehlivě, takže jejich přínos je přinejlepším sporný.

Ale zpět k Tonymu. Ten vyvinul radikální novou proceduru, jak zašívat pacienta vertikálním endo-stehem namísto horizontálního. To zní jako pěkně jednoduchá věc, ale mění to danou proceduru skutečně radikálně. Navíc to vyžaduje řádově více koordinace a jelikož je to složitá operace, musíte k tomu do pacienta zasunout mini-kameru. A teď to přijde, ta kamera se ovládá herním ovladačem.

Už asi tušíte, kam míříme: teenager sedící nad konzolí vyvinul a předvedl (na figuríně samozřejmě) techniku, která vyžaduje mnohem preciznější koordinaci ruky a oka, než většina lidí zvládne, ovšem Tony měl prvotřídní trénink z her. Je to něco jako, když Luke zasáhne Hvězdu Smrti na jediném místě díky tomu, že zamlada střílel po krysách.

Technika mládežníka byla posléze vyzkoušena na skutečných pacientech a výsledek? Výrazně zredukovaná rekonvalescence, komplikace i bolest. Je to paradoxní, jak užitečný může být lidské civilizaci hráč, který si zachovává dokonalou koncentraci i za těch nejvíce stresujících podmínek...

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.

Zatím se zde nenachází žádné komentáře.