5 cest, jak porazit staré hry za pomoci matematiky
Před pár lety se objevila zpráva, že počítače zruinovali další hru - dopočítali dámu až do konce a tedy měly pokaždé přístup k perfektní a vítězné strategii. Jednoho to zákonitě vede k zamyšlení, jestli jsou zde i další hry, jenž takto porazíte...
Když vám řekneme, že je možné podvádět v tak triviální a průhledné hře jako je kámen, nůžky, papír, zřejmě si budete myslet, že jsme se zbláznili a zavedli 4 sestavu, která vše porazí. Můžeme vás hned na úvod ubezpečit, že takto to opravdu není - daný trik je mnohem složitější a využívá lidské povahy. Vlastně jde trochu o takové Jedi-praktiky s přesvědčováním mysli...
Profesionální hráči kámen, nůžky, papír (ano, existují kupodivu) zjistili, že lidé jsou v těchto věcech velmi předvídatelní. Ví se třeba, že začátečník většinou začne kamenem, jelikož vypadá jako nejdrsnější. Profík tedy odečte osobu a hned ví, zda má šanci s tímto trikem. A jelikož hráči statisticky nejméně často používají nůžky, jeví se již ze dvou důvodů jako nejlepší zahrát papír.
Statistiky také ukazují, že hráči často používají typ, jenž by jim zajistil vítězství minule. Když tedy dáte papír, je poté vyšší šance, že někdo dá nůžky.
Ti největší tvrďáci vás ovlivňují na podvědomé úrovni, rozhodnou za vás a vnutí vám něco, co chtějí: dobrá technika je připomínat hráčům pravidla a přitom kdykoliv řeknou nějaký typ, hráči jej ukáží, takže jeho podvědomí tento pohyb zachytí a pak má sklony jej použít.
Další způsob, jak dostat každého, je zcela veřejně dávat najevo, že příště bude papír a pak jej fakt dáte. Lidé totiž pak mají podvědomé tendence nepoužívat vítězný typ (nůžky), jelikož nikdo by přece nehrál tak loženě a předvídatelně...
2. Monopoly
Hra Monopoly existuje v tolika variacích, že jen je všechny vyjmenovat by zabralo asi měsíc. My tedy zůstaneme jen u připomenutí naší lokální veze Dostihy a Sázky. Ve všech případech je to ale o tom samém - sbíráte peníze a snažíte se osatní zdrtit svým upířím přístupem k místním zákonům trhu.
Jeden by řekl, že tou nejlepší strategií bude koupit tolik míst, kolik jen budete moct a pak prostě už jen doufat, že lidé mají statisticky vzato větší šanci skončit u vás. Hra potřebuje přece jen nějaký um (vědět, kdy nakupovat, kdy prodávat, co určitě získat a co ne), ale každý vám odpřisáhne, že je to prostě jen o štěstí. Jak padne kostka, takové to máte, že ano?
To je špatně! Existuje již jednoduchá vítězná strategie založená na tom, jak často lidé končí v kriminále. Necvičené oko by jistě řeklo, že máte stejnou šanci vkročit tam i onde, pravda? Nikoliv - zdaleka nejčastěji se totiž dostanete do kriminálu díky tomu, že vás tam pošle pár speciálních karet nebo když hodíte 3x po sobě 2 stejná čísla.
A jelikož nejčastěji skončíte ve vězení, co je logické? Kupovat pozemky, které jsou bezprostředně za vězením a tedy místa, kam lidé vkročí mnohem častěji!
Někteří nudící se lidé spočítali výnosnost všech pozemků v porovnání s pravděpodobností, že vám k něčemu budou a dospěli ke stejnému názoru - kupujte oranžové pozemky. Jedinou výjimkou jsou všechny 4 železnice vlastněné právě vámi.
Když tedy bude znát těchto pár triků, bude z vás mega-drsný monopolista jak se patří! Samozřejmě nevyhrajete úplně každou hru z důvodu přítomnosti prvku náhody, ale v dlouhodobém hledisku se pravděpodobnost na vaší straně prostě musí projevit.
3. Hod mincí
Lidé řeší neshody a náhodné situace za pomoci mince již dlouhá tisíciletí: dělali to Řekové, Římani a dokonce i v Anglii se jí hází tehdy, když jsou volby nerozhodně. Házení mincí se tedy děje z mnoha důvodů a kontextů - od rozhodnutí, kdo začne na které straně hřiště, až po to, kdo sní poslední kousek pizzy.
Nakonec, proč neházet? Vždyť přece je to jednoduchá, rychlá a spolehlivá cesta, jak spravedlivě vybrat ze dvou možností. Někdo tvrdí, že je to jako žádat Boha, aby rozhodl tehdy, když vám se nechce. Jak se zdá ale, Bůh není tak nestranný, jak by jeden řekl.
Ať vás dlouho nenapínáme, mince většinou padne na tu stranu, která k vám v době hodu míří čelem. Proč? Fyzika inu... Výzkumníci ze Stanford University zkusili celou věc a vypočítali, že rozdíl u obou stran dělá celé 2 % ve prospěch strany nahoře: 51 % proti 49 % přesně. Řečené zjistili postavením speciálního stroje na vrhání mincí + filmováním zpomaleně a následným studiem.
Důvod, proč tomu tak je, je prostý: pokud je nahoře hlava a vy hodíte takto, pak se hlava může nahoře ukázat tolikrát, jako orel, ale nikdy méněkrát. Orel na druhou stranu se může objevit pouze tolikrát, jako hlava, ale nikdy víckrát a přesně to způsobuje 2 % rozdílu.
4. Pac-Man
Tato automatová klasika by se mohla zdát jako zábava vhodná leda tak pro děti a nudící se hráče, ale ruku na srdce, jak daleko jste se dostali? Level 5-6.? Vylovte své iPady, smartphony a konzole či emulátory a hned to zkuste - pozor ale, tato hra je natolik drsná, že trvalo 20 let dokončit někomu všech 256 levelů!
Důvod obtížnosti hry Pac-Man je evidentní - postavičky duchů se nikdy nezastaví a stále hráče pronásledují. Klíčem k přežití tedy je, zvládat dostatečně dlouho se vyhýbat freneticky se hemžícím duchům. Abyste se tedy vůbec dostali nad 10. level, musíte být perfektní ve svém časování i odhadu.
Když hru opravdu, ale OPRAVDU skvěle znáte a tedy i logiku pohybu každé postavy, pak není její dokončení až tak těžké, jak by se zdálo. Existuje totiž slepé místo, kde se můžete ukrýt:
Kdykoliv jej dosáhnete (a duchové nejsou pár cm od vaší zadnice), tak v tom momentě se začnou duchové jen tak bezradně motat okolo, což jasně potvrzuje, že nejsou naprogramováni k tomu, jít vám všichni a nonstop po krku. Vlastně, každý se chová jinak: jen rudý duch jde hlavně po vás (Blinky), růžový a modrý (Pinky a Inky) se snaží umístit do určité relativní vzdálenosti od vás a oranžový (Clyde) se prostě pohybuje náhodně.
Fakt, že se duchové pohybují většinově vzhledem k vaší pozici, tak můžete využít k tomu, abyste je vlákali do prázdného kroužení kolem vás. A přesně to je zde klíčem k úspěchu. Zkušení hráči rozvinuli sérii pohybů, které když následujete, tak projdete levelem bez toho, aniž byste o ducha byť jen zavadili. Zde je třeba strategie pro 1. level:
Jakmile dosáhnete levelu 20., zjistíte, že všechny levely jsou již stejné - autoři si evidentně řekli, že se tak daleko stejně nikdo nedostane. Poté už tedy stačí jen opakovat dokonalou trasu pořád dokola, než projdete všechny levely: prý na to stačí slabých 6 hodinek...
5. Námořní bitva
Zásadním zádrhelem v námořních bitvách je to, že nevidíte rozložení nepřátelských sil a on naopak nevidí to vaše.
Hráči tedy náhodně používají různé souřadnice, dokud nezjistí, kde co leží a pak se snaží roztřílet flotilu toho druhého před tím, nežli se to povede druhé straně. Jak už ale jistě správně tušíte, i zde to má háček...
Hráči mohou umisťovat své lodě kamkoliv na desce, ale kdosi po prostudování miliard herních desek zjistil, že zdaleka nejčastěji máte šanci skórovat uprostřed. Čím blíže středu tedy, tím spíše něco trefíte.
K tomu se připočítávají některé drobné detaily jako že pro křižník je mapa jiná, než pro hlídkovou loď, ale strategie je zřejmá a při její aplikaci bylo PC poraženo 9x z 10 pokusů.
Jo no.. ono si toho většinou ani nedá všimnout jelikož se zdá že jdou po tobě všechny... no i když ta oranžová se fakt vždycky potloukala tak nějak zvláštně a nedržela se kamarádů :-)