Zrod herních vdov

Jestliže jste strávili celého Valentýna s kamarády ve své guildě levelováním, mordováním draků a jinými pekelnými online raidy, pak jste dle tohoto průzkumu jedním ze žhavých kandidátů na výzkum, jenž provedla Brigham Young University a který se točí okolo provázanosti mezi hraním a manželskou nespokojeností.

Výzkumníci postupně prověřili více jak 349 párů, kde vždy aspoň jeden z jejich partnerů hrál MMO hry typu WoW a jeho klony. Vezměme si tedy právě WoW jako bernou minici, jelikož je k němu dostupných nejvíce dat a co platí pro něj, platí samozřejmě i pro jiné hry na trhu. Průměrný mužský hráč vypadá nějak takto: má 25 % šanci, že žije v USA, je mu okolo 26 let a více jak třetina ze všech je navíc i ženatá.


Případ se netýká pouze a jen mužů, platí to i naopak, jelikož ale právě ženy převládají a jsou většinou, proto herní vdovy...

Studie potvrdila to, co Neil Lundberg, jeden z jejích autorů, dávno předpověděl a vypozoroval: herní vdovy jsou dle něj ty ženy, jejichž miláčkové sedí nad WoW a nemají na ně čas, takže daná dáma je poměrně logicky v manželství nešťastná. Více jak 65 % manželek nehrajících hry potvrdila, že se na toto téma s manželem pravidelně hádají a celých 75 % potvrdilo, že manželovy zvyky negativně ovlivnily vztah.

Lundberg ale přilévá oleje do ohně tvrzením, že je to ještě větší problém, nežli by se zdálo. Odpovědi totiž posbíral porůznu z internetových herních fór a jiných MMORPG veřejných míst, pochybuje však, že by se lidé s hrdostí přiznali, že se jim rozpadá manželství a ještě o tom dobrovolně někam psali. Z tohoto důvodu je to prý jen špička ledovce a věc je mnohem horší a více zažitá. Rozhodně by ale bylo prý fér, aby volný čas plánovali partneři na střídačku.


Předchozí odstavec potvrzuje i to, že se mezi odpověďmi objevovala relativně často jedna v tomto duchu: “Já bych zájem o tento průzkum docela i měla, ale nedostanu mužíčka od PC!”

Jediným lékem je snažit se zlanařit manželku do hry - celých 74 % párů uvedlo, že MMORPG jejich vztah utvrdila. To logicky naznačuje, že je úplně jedno, co spolu děláte: hrajete hry, lezete na Everest, leštíte boty, trháte jablka nebo cokoliv jiného, společná činnost prostě lidi stmeluje a naopak. Ke stejnému názoru mimochodem dospěl i Nick Yee, vědec z Palo Alto Research Center, který původně studoval sociální interakce ve virtuálních prostředích a zcela ne-překvapivě zjistil, že vztahy, kde se jeden věnuje nějaké činnosti zásadně sám, často selhávají.


Rozdílné aktivity přinášejí po čase vždy napětí - otázka ale byla, zda to u MMORPG platí více nebo méně, nežli je normální. Takže k datům: hráči hrají MMORPG průměrně 22 hodin týdně. A leckdy jejich zařazení do rozvrhu rozhodí jiné společné aktivity - večeře, večerní čtení, a tak podobně.

Řada psychologů razí také ten názor, že dlouhodobé hraní je příznakem jiné psychologické poruchy - třeba deprese. Ve virtuálním světě jde mnoho věcí snadněji a platí tam zcela rozdílné zákony. Když vás někdo zabije, jen se objevíte na jiném místě a ztratíte pár expů - podobné akce byste si v realitě tzv. “setsakra rozmysleli”. Ostří a hrany reálného života jsou ve virtuálních světech stírány a člověk nemusí chodit do posilovny nebo na pitomou oslavu, když se mu právě nechce. Nemluvě o faktu, že je tu vždy snadno na dosah tlačíto Exit, jímž život bohužel nedisponuje...

Hraní her je dle podobných lidí stejným typem závislosti jako třeba těšení se na další díl comicu, knihy nebo podobného virtuálního úletu. Psychologové však dospěli ještě k dalšímu zajímavému výsledku: tím, že hráči hrají hry a daří se jim v nich, nebo prostě mají čas se tam jen tak poflakovat a nasávat atmosféru, pak jsou sebevědomější i v reálném světě. Řeči o zásadně negativních vlivech hraní tedy opět dostávají na frak.


Exitují lidé, kteří si v MMO našli životního partnera, což bude zřejmě ona druhá strana mince: totiž existence herních vdov. Jedno jde s druhým a druhé s prvním, nikdy nemohou existovat osamoceně. Celá tato situace je nesmírně komplikovaná a značně nepřehledná stejně, jako lidská duše sama.

Když se nad věcí zamyslíme, plyne z toho všeho několik jasně vypozorovatelných věcí - jakmile ženě nevěnujete drtivou většinu svého času, tak se naštve. Vnucuje se však úvaha, že kdyby vás opravdu tak šíleně zbožňovala, jak vám tvrdí, tak proč vám tu neškodnou radost nepřeje a vadí jí pár hodin denně, co trávíte nad MMORPG? Anebo proč nepopadnout notebook a nepřipojit se k vám? Průměrná žena si prostě raději stěžuje, nežli by se na pár hodin nějak zabavila sama - kino, kamarádky, posilka, vyřízení e-mailů, … Nebo by snad chtěla, aby její miláček namísto sezení u PC rozbíjel hlavy jiným na fotbale?

Celé to rovněž pěkně zapadá do většího obrázku tzv. evoluční psychologie - ta platí už od dob Neandrtálců a říká, že ženy, které si více stěžují, jsou od mužů více opečovávány a tedy mají větší šanci přežít + mít více potomků. Jinými slovy, jde o to, že pokud nevrážíte svůj čas a prostředky právě do ženy, je to automaticky špatné a ona hledá všechny cesty, jak to zajistit (typicky jde o podstrkování pocitu viny: "Pořád jen hraješ a na mě a náš vztah vůbec nemyslíš!"). A je fuk, zda jde o hokej, Runes of Magic, piškvorky nebo střílíte olympijskou vzduchovku. Obvykle je vám rovnou navrženo i jiné a "správné" řešení: společná útrata času a peněz v libovolné formě, popřípadě činnost pomocného rázu doma.

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.