5 mrtvých MMO koní

1. Pohlcení

A začneme pěkně zostra. My všichni chceme být ve hrách pohlceni vším okolo. Přitom je to ale jedna z nejméně pravděpodobných věcí, když tak probíráme hru za hrou... Chce to zkrátka najít tu správnou míru vyváženosti mezi spoustou herních vlastností a funkcí a ryzí zábavou - nemá cenu přesvědčovat sebe i ostatní o zábavnosti nějaké hry, když se nám v ní líbí pouze pár “fičur”. Pohlcující může být hra mnoha způsoby - svým prostředím, zpracováním, uvěřitelností tématu, dechberoucími problémy a také samozřejmě klidně i kombinací více podobných věcí. Většina moderních her má vlastností spousty a přesto nejsou pohlcující, jak to? Ať se snažíte sebevíc, prostě vám ta hra stále připadá jaksi nemastná a neslaná, ačkoliv by podle dostupných možností měla být pohlcujíí. Ale ona prostě není. Pak nezbývá, než jít o dům dál. Hráči se ohledně pohlcující zábavnosti dělí v zásadě na dvě skupiny: první rezignovaně hraje i neperfektní hry (třeba proto, že tam má známé) a ta druhá hledá svůj idol a nepostojí v žádné hře (možná jej najde, možná taky ne... Zde se pak cesta vpravdě stává cílem). Názor, že se již nic nového vymyslet nedá, prostě nebereme - kupříkladu v Baldur’s Gate II jste si mohli třeba také pronajmout divadlo a barda, koupit mu pár drinků pro inspiraci a pak už jen vylepit plakáty po celé zemi, jindy jako hradní pán jste museli rozhodovat v soudních přích mezi dvěma NPC atd. atd.

2. Grindování

Věc, která je pro většinu MMO hráčů jako dýchání v realitě. Tyto hry jsou o progresívním růstu a jsou zábavné během zlepšování vlastností vašeho avatara - je přece tak napínavé a zábavné přemýšlet, co mu příště zlepšit! Podobní hráči si obvykle namlouvají, že je grinding vlastně trochu baví, ačkoliv je to vrchol repetitivnosti, kterou lidská mysl tolik nenávidí. Jsou zde naštěstí i hry, kde se neexpí a negrinduje. Hrát hru pouze kvůli grindingu je z dlouhodobého hlediska o ničem a může uspokojit pouze pár ortodoxních hardcore RPG hráčů žijících čísly typu účetní a student odněkud z matematické fakulty. Nemluvě o tom, že jak dosáhnete level capu, dogrindovali jste...

3. PvP a nevyváženosti

Vyvážit PvP pro nesmírný výčet postav, itemů, jejich kombinací a tisíce skillů a podskillů je úkol hodný zázraku, takže není divu že to lidské týmy nečiní právě dokonale. Pokud ale není PvP vyvážené, není ani moc zábavné. Takže, co s tím? Obáváme se, že zde snadné řešení prostě neexistuje a to ani ve virtuálních světech s ještě relativně omezenými pravidly. Dokonce i tehdy, kdyby ve vaší hře byli pouze 2 hráči, spolehněte se, že by stáli proti sobě. Každopádně, nemá asi cenu ztrácet čas s hrou, která je prokázaně a dlouhodobě nevyvážená pro nějakou kombinaci řečeného.

4. Roleplaying

Dá se očekávat, že u her vyžadujících roleplaying se budete cítit dějem pohlceni více a raději se budete vracet. Je ale faktem, že kvalitní roleplaying vyžaduje neméně kvalitní okolí, podhoubí, hráče a další věci, které není snadné dlouhodobě (u)držet pospolu. Hráči totiž stále hledají onen ideál maximálně pohlcujícího samostatného světa, který si prostě žije svým vlastním životem. A je přitom natolik pohlcující, že kvůli němu zapomenete na události světa našeho.

5. Konečná

Ve většině her skončíte po čase pouze u toho, že se věnujete sem tam nějakému PvP a jinak už jen zlepšujete itemy a jejich kombinace. Čím mocnější a silnější jste, tím méně pohlcení a zábavy ve hře totiž můžete očekávat (hráči tyto 2 dojmy totiž paradoxně často zaměňují)! No a pokud se rázem stanete všemocným bohem - co teď? Sednete si brzy bezradně na zem a odejdete do jiné hry, kde to začne nanovo: zakoukání do nějakého titulu, vytvoření postavy, hraní, první levely atd. atd.

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.