5 klasických stolních her s neuvěřitelnou historií

1. The Game of Life

Tato hra byla uvedena v roce 1860 a stala se tehdy velmi populární, ba nejpopulárnější: jde o okouzlující zábavu pro více hráčů z rodiny, jenž na pár herních prvků dokázala zredukovat mnoho lidských prvků a chování.


Originální verze ale byla kapku pesimističtější, nežli ta, jenž byla později předhozena rodinám jako typicky rodinná hra: Prvotní verze hry obsahuje totiž i políčka jako "Disgrace," "Poverty," "Ruin," stejně jako "Crime," "Prison," a "Suicide" (sebevražda).


Je s podivem, že se i tato morbidní verze prodávala neuvěřitelně dobře, zřejmě ostatním opravdu připadala prostě jako ze života. Takže, jaký psychopat je za hrou tentokrát? Milton Bradley, jenž si během jejího tvoření prošel pár nepříjemnými událostmi.


Zkrachoval kvůli tomu, že měl vyrobených tuny litografií Abrahama Lincolna ještě bez vousů a ten si je právě nechal narůst, takže se jeho umění neprodávalo prostě.


Bradley si tedy sedl a vytvořil hru The Checkered Game of Life, zřejmě i s kvérem položeným na stole.


Výsledkem řečeného je to, že se děti virtuálně zabíjeli ve stolní hře 150 let před Doomem a jeho klony.

2. Clue

Tak jako u jiných kusů umění, také u stolních her je dobře vidět, jaký byl asi tehdejší umělec a jaké měl pohnutky či povahu. Tím se blížíme k další morbidní hře, jenž se jmenuje Clue. V ní se vyšetřuje vražda a tu samozřejmě nejprve musí jeden z hráčů provést...


Hra má velmi znepokojující kořeny. Zatímco většinu her si lidé šetří pro déšť, Clue bavilo lidi tehdy, když na ně pršel déšť nacistických bomb. Jde tedy zřejmě o jedinou hru vzniknuvší kvůli tomuto muži, jenž skončil druhý ve 2. světové válce.


Hru vytvořil Anthony E. Pratt, jenž na ni přišel v roce 1943 při svém tanci Londýnem mezi bombami. Původně se hra měla jmenovat Murder! (vražda), od toho ale bylo upuštěno. Byla pak opět uveřejněna v roce 1949, ale již jako Cluedo.


Tvůrci tehdy museli s produkcí hry na čas přestat, jelikož měla tato krabicová hra obsahovat spousty všelijakých figurek, předmětů a dalšího haraburdí.


A přece jen, byla válka. Svoji oběť jste v ní ale mohli brzy poté sejmout sekerou, nebo radši jedem či snad poctivě umlátit?

3. Monopoly

První verze byla vydána již v roce 1935 a je to jedna z nejpopulárnějších her posledního století - jistě znáte i naši lokální odrůdu zvanou Dostihy a Sázky. Dosud se prodalo na 275 000 000 kusů a hrála ji již více jak 1 miliarda lidí.

Jistý podnikatel z Wall Street Derk Solko ji popsal jako jednu z nejméně morálních her, jaké zná: “Monopoly vás nechá rozemlít soupeře na prášek. To je velmi negativní zážitek. Je to prostě vše o zvrhlé zábavě užívat si ty situace, kdy vám oponent platí, až dokud nemůže.”


Oficiální verze je jako z pohádky: jistý Charles Darrow při velké ekonomické depresi v Americe předvedl hru Parker Brothers a byl zprvu odmítnut, ale později se skutečně nějak domluvili na produkci.


Po čase se zjistilo o hře ale cosi zajímavého: Monopoly byly ve skuetčnosti upirátěnou hrou The Landlord's Game patanetovanou v roce 1904 Elizabeth Magie.


Tato hra byla stejná jako Monopoly, nicméně vznikla spíše z výukových důvodů - aby bylo vidět, jak škodlivé a nefér monpoloy pro trhy jsou.


Bylo z toho menší haló, ale patent byl odkoupen za 500 USD.

4. Trivial Pursuit

Tohle je pro změnu jedna z těch otázkových soutěžních domácích her, v nichž váš strýček Všechno-vím vždy vyhraje. Trivial Pursuit se staly noční můrou distributora George Costanza, jelikož vyšlo najevo, že hra má 30 % otázek z knihy Super Trivia, vol. II od Freda L. Wortha.


Celá věc se proflákla snadno - autor řečené knihy sem přidal záměrně chybku (jméno detektiva Columba není Philiip, ale Frank), takže odhalit plagiátory bylo snadné.


Autoři otázek, Scott Abbott a Chris Haney, nicméně jakýmsi záhadným způsobem přesvědčili po řadě soudních tahanic soudce, že se nedá na sbírku historických a podobných údajů nahlížet jako na autorské dílo, jelikož jde o obecně známé věci - s čímž nakonec soudce i souhlasil. Je to stejný případ, jako třeba s telefonním seznamem.

Aspoň poděkovat mu ale mohli...

5. Chutes and Ladders

Hra učená předškolním dítkům, jenž je učí, že za dobré činy jdete nahoru a za špatné zase dolu. Hra je známá také jako Snakes and Ladders. A to není náhoda.


Britské Impérium mělo v jedné ze svých kolonií (Indie) rozšířenou hru Vaikuntapaali or Paramapada Sopanam (něco jako “žebřík k vykoupení”). To přirozeně souviselo s místním hinduismem a ti hadi okolo jsou lidské žádosti. A není tu žádné vrácení o pár políček, když vás nějaký klovne, umřete a musíte si celým životem projít pěkně znovu.


To mělo symbolizovat, jak se i celý úspěšný život může v jediném okamžiku proměnit v malér. Hra to byla nesmírně obtížná a je prakticky nemožné ji dokončit (asi jako v praxi, zdá se...).


Nicméně mezi životem a touto hrou je přece jen jeden velký rozdíl - v životě se rozhodujete sami a nehážete kostkou!

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.